Yom Kippur

Yom Kippurská válka (6.–25. října 1973)

Golanské výšiny – 1200 čtverečných kilometrů válečného pole na Zemi. Pusté vulkanické pohoří, obsazené Izraelem během 6denní války v roce 1967. Izrael i Sýrie je prohlašovaly za vlastní území. Koncem roku 1973 přerostl tento pohraniční spor v jednu z nejzuřivějších a nejkrvavějších válek. 6. října 1973. Yom Kippur, židovský svátek usmíření. Většina Izraelců je doma, činí pokání. Většina pozorovacích stanovišť na syrské hranici zůstala jen s minimálními osádkami.

Sýrie se snažila Izrael ukolébat ve falešném pocitu bezpečí. Izraelci byli mnohokrát svědky toho, jak Syřané vyrazili s celou armádou k hranicím a potom se zase vrátili do kasáren. Takže když Syřané 6. října přešli do skutečného útoku, nachytali Izraelce nepřipravené. Izrael je malý stát, proto musí mít dokonale zvládnutý systém mobilizace. Když chce někdo na Izrael zaútočit, a nemít přitom proti sobě celou izraelskou armádu, musí to stihnout, co nejrychleji. Většinu izraelské armády tvoří záložníci, kteří potřebují k plné mobilizaci 20 hodin. Izraelské síly na Golanských výšinách tvořilo necelých 6000 mužů lehké pěchoty. Přibližně 60 děl a 2 tankové brigády na mírových stavech, s asi 170 tanky. Syřané zaútočili s 50 tisíci muži pěchoty, podporovanými 600 děly a 1200 tanky. To bylo ohromné množství techniky. Navíc byl v Izraeli svátek Yom Kippur. Lidé byli na dovolených. Zpravodajská hlášení byla nedbalá: „Arabové se nezmohou na útok“. Výsledkem bylo naprosté překvapení.

Útok na dvou frontách

Aby rozdělily síly obránců, Egypt a Sýrie zaútočily současně na dvou frontách. Jejich cílem bylo dobít zpět území ztracená během 6denní arabsko- izraelské války v roce 1967. Získat Sinaj a Golanské výšiny. Syrská politická reprezentace byla ponížena a zahanbena. Válka v roce 1973 toho byla důsledkem. Cílem bylo znovu obsadit území, o která Arabové přišli. Celou tu dobu připravovali plán útoku zaměřeného speciálně na znovuobsazení Golan a napravení uražené syrské hrdosti. Syrský plán byl založen na mohutné početní převaze. Tankové divize měly na Izrael zaútočit na dvou místech a vzniklými průlomy měly postupovat přes náhorní plošinu až ke klíčovým mostům přes Jordán. V čele syrského útoku byly nasazeny masy tanků T-55 sovětské výroby. Střední tank T-55 byl při hmotnosti 40 tun relativně malý a představoval obtížně zasažitelný cíl. Byl vyzbrojen 100milimetrovým kanonem s účinným dostřelem jen 2400 metrů, což bylo proti výkonnějším izraelským kanonům málo. Tuto nevýhodu vyrovnávala drtivá početní převaha. Syřané útočili na Golanské výšiny 1200 tanky T-55. Bránící se Izraelci se svými 170 tanky stáli proti více než 7násobné přesile.

Syřané předtím a mnohokrát nacvičovali útok na izraelská postavení. Ale nezvládli jednu důležitou věc: správné umistění mostních tanků v sestavě. Izraelci vybudovali podél celých Golanských výšin, před svými postaveními, hluboké protitankové příkopy. Syřané umístili mostní tanky až na konec bojové sestavy. Výsledkem bylo, že jejich tankisté z nepochopitelných důvodů zajeli do protitankových příkopů a zůstali tam uvězněni. Pro izraelské tankisty rozmístěné na výšinách a kontrolující celou oblast představovali snadné cíle. Izraelci bojovali ve skalnatém terénu Golanských výšin s tanky Shot Kal, což byla zdokonalená verze britského tanku Centurion. Tank Shot Kal měl čelní pancíř silný 152 milimetrů a byl vyzbrojen kanonem ráže 105 milimetrů s drážkovanou hlavní a účinným dostřelem 3600 metrů. Pro syrské T-55 byly tanky Shot Kal nebezpečným protivníkem.

Izraelci pochopili, že terén na Středním východě nabízí možnost palby na velké vzdálenosti. Schopnost zasáhnout protivníka dřív, než on zasáhne vás, je v takovém případě obrovskou výhodou. Proto Izraelci věnovali výcviku ve střelbě na maximální vzdálenost velkou pozornost. Když začal syrský útok na severu váznout, velitelé rozhodli, že se pokusí o noční útok, aby dohnali zpoždění. Pod rouškou tmy zahájili postup. Měli na své straně výhodu, protože syrské tanky byly vybavené sovětskými přístroji pro noční vidění. Izraelci toto vybavení postrádali. Když začali Syřané pronikat do jejich linií, Izraelci nevěděli, jak se s nastalou situací vypořádat.

Syřané využili tmy a pronikli do izraelských pozic. Hranice mezi dvěma tankovými armádami se prakticky setřela. Příslušníci izraelského 77. a 74. tankového praporu i po téměř 18 hodinách nepřetržitých bojů, stále drželi obranné linie na Golanských výšinách. Ale museli zaplatit vysokou cenu: stovky mrtvých a raněných a 75 zničených tanků. Syřané však na tom byli mnohem hůř. Jejich ztráty se počítaly na tisíce a přišli o více než stovku tanků. V otevřeném terénu na jihu země byla syrská ofenzíva mnohem úspěšnější. Podařilo se jim rozprášit celý tankový prapor a otevřít tak cestu do nitra Izraele. Na jihu veleli dva mnohem iniciativnější syrští velitelé. Ti vysunuli své mostní tanky více dopředu. Jeden z nich přikázal pěchotě vyplnit část izraelského příkopu ručně. Přejeli na druhou stranu a měli tak proti slabým izraelským obranným liniím mnohem větší palebnou sílu. Na jižním křídle Golanských výšin se jim podařilo prorazit.

Rozdílný výcvik

Po celodenních krvavých bojích se izraelská jižní obranná linie pod drtivým náporem syrských tanků rozpadla. V 8 hodin postupovaly syrské síly přes Golanskou náhorní plošinu směrem ke klíčovým mostům přes řeku Jordán. Syřané předpokládali, že pokud se jim podaří prorazit izraelskými liniemi, rychle obsadí klíčové mosty a podaří se jim účinně zabránit nasazení izraelských záloh v protiútoku směrem z Galileje. V roce 1973 byly tanky uložené bez munice a bez vybavení. Ty bylo nutné vydat, munici naložit a vybavení namontovat. S kompletní posádkou, což byli 4 muži, byla norma na přípravu tanku k boji 4 až 6 hodin. Ale v době napadení nebyl na normy čas. Všichni vyrazili směrem ke Golanským výšinám, bez ohledu na to, kolik tanků měli k dispozici a zda byly kompletně připraveny nebo ne. Prostě vyrazili. Syrská zpravodajská služba odhadovala, že mobilizace záloh zabere izraelcům 20 hodin. Ale oni to dokázali za 10. Celou noc se izraelští záložníci přesouvali k obranným liniím. Přestože jednotky byly nekompletní, okamžitě se vrhaly do boje proti Syřanům.

Přesila 4 syrských brigád s 350 tanky pronikla izraelskou obranou a postupovala směrem k mostům přes řeku Jordán. Před setměním už jejich postupu bránili jen malé skupiny izraelské pěchoty. Ačkoli v té době byly jen pár kilometrů od svých cílů, a v cestě jim nic nestálo, rozhodli se oba velitelé brigád zastavit a přenocovat. Mosty neutečou. Syřané mohli mosty obsadit za chodu, ale když se ráno probudili, zjistili, že oba mosty brání další izraelské jednotky. Největší chybou Syřanů bylo, že jejich nezkušení velitelé dovolili malým izraelským jednotkám, aby jim zabránily v obsazení mostů přes řeku Jordán. Splnění tohoto primárního cíle mohlo zpečetit syrské vítězství. Izraelští záložníci z 39. praporu zastavili syrskou 1. tankovou divizi na silnici v Batayi. Ale více na jihu pokračovala syrská ofenzíva bez odporu dál. 40 tanků 132. mechanizované brigády mířilo k malé vesnici El Al. Cílem syrské tankové brigády bylo obsadit západní stranu Golanských výšin. Odtud by pak mohli kontrolovat Galilejské jezero a izraelské roviny, které by nebylo možné vojensky uhájit před útočícími Syřany.

Izraelci neustále manévrovali. Přesouvali se z jednoho palebného stanoviště na druhé. Většina syrských jednotek nemanévrovala vůbec. Prostě jen jely přímo proti Izraelcům. Mezi izraelskou a syrskou armádou byl skutečně propastný rozdíl. Syřané při obsazování území postupovali neúprosně a bez ohledu na následky vpřed, což je sice dobré, ale ne v manévrové válce. Pro izraelské tankisty nepředstavovali Syřané vážného protivníka. Izraelští tankisté měli mnohem lepší výcvik, který protivník postrádal. S nedostatkem bojových zkušeností byli zatlačeni do defenzívy. Izraelci bojující proti přesile se stáhli a přeskupili, zatímco Syřané se připravovali na mohutnouu závěrečnou ofenzívu. 8. října 1973, pozdě večer se jim podařilo shromáždit celou tankovou divizi s 250 tanky. Malá víska Hushniyah na jihu Golanských výšin se stala dějištěm jedné z největších tankových bitev.

Bitva u Hushniyah

9. října začal syrský útok na Golanské výšiny ztrácet na síle. Přesto Syřané dokázali ve vesnici Hushniyah shromáždit přes 250 tanků pro mohutný závěrečný nápor. Ale během 3 dnů, po které Syřané útočili na Golanské výšiny, se Izraelcům podařilo mobilizovat tisíce záložníků s podporou stovek tanků. Většina mířila k vesnici Hushniyah, kde se měli utkat se syrskými tanky. Izraelským záložníkům se podařilo zničit více než 200 tanků, a syrský nápor zastavit. 9. října večer Izraelci znovu dobyli většinu jižní části Golan. Ale na severu se stále zoufale pokoušeli zastavit syrskou ofenzívu v místě, které vešlo do dějin jako Údolí slz. Na severu se zbytky 7. tankové brigády z posledních sil pokoušely zadržet nápor syrské 7. pěší divize. Syřané se naposledy pokoušeli prorazit izraelskou obranou. Měli přes 200 tanků, z toho polovinu T-62. Izraelcům zbývalo posledních sotva 30 Centurionů.

9. října 1973. Čas začal pracovat proti Syřanům, kteří se pokusili o poslední nápor s cílem prorazit izraelské obranné linie na severu. Vrhli do boje celou tankovou divizi. Měli k dispozici přes 200 tanků, z toho polovinu T-62. Izraelcům zbývalo posledních sotva 30 Centurionů. Po bitvě napočítali izraelští pozorovatelé na bitevním poli kolem 500 zničených syrských tanků. Z toho důvodu se tomu místu začalo říkat Údolí slz. Kvůli počtu padlých Syřanů. Syrské naděje na znovuobsazení Golanských výšin se v Údolí slz rozplynuly. 11. října zahájili Izraelci vlastní protiofenzívu. 23. října Sýrie kapitulovala a žádala o mír. Bitva o Golanské výšiny konečně skončila.

Byl to jasný důkaz o převaze izraelských osádek, které Syřany překonaly v taktice, v manévrování i přesnosti střelby. Nicméně i Syřané bojovali velmi obětavě. Proti zarputilé izraelské obraně posílali jednu útočnou vlnu za druhou. V mnoha případech bojovali statečně. Byla to nelítostná bitva, kterou žádná z bojujících stran nechtěla vzdát. Arabsko-izraelská válka v roce 1973 trvala pouhých 16 dní, ale byla to jedna z nejkrvavějších tankových bitev v novodobé historii. Bojiště zůstalo poseté stovkami vyhořelých vraků zničených tanků. Izraelci jich ztratili mezi 400 až 500. Odhad ztrát obou arabských zemí kolísá mezi 1200 až 2200 tanky. Největší tragédií však byly lidské ztráty. Na obou stranách padlo přes 21 tisíc mužů a další desítky tisíc byly raněné.

Zdroj: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10282929552-nejvetsi-tankove-bitvy/dily/